Teze z volebního programu

Obecné otázky a legislativa

1. Jaká témata či jaké problémy Prahy by jsem rád v Senátu řešil?


Byl bych rád, kdyby se v Senátu konečně začalo intenzivně pracovat tím stylem, že nebudou vstupovat v platnost některé legislativní zmetky, kterých dopady jsme mohli v minulém funkčním období pocítit na vlastní kůži. Zákony totiž mají vliv nejenom na život občanů mého volebního obvodu, ale na občany celé republiky. Zmíním se například o nepovedeném zákonu o elektronickém receptu, který se několikrát odkládal pro technickou nepřipravenost. Poté, po hektickém vstoupení v platnost, se urychleně musel novelizovat až směšným způsobem, a to tak, že byla zrušena sankce za jeho nerespektování. Tohle měl senát dopracovat do bezchybné podoby.

2. Jakou roli bude hrát Senát v příštích šesti letech?


Žijeme bohužel v legislativní džungli. Různých zákonů a prováděcích vyhlášek je tolik, a jsou tak složitě napsané, že mnohdy ani několik právníků si není jisto, co tím chtěl zákonodárce říci. Nikdo z nás si nemůže být v tuto chvílí jist, jestli nepáchá nějaký přestupek, nebo neporušuje nějakou vyhlášku, či nepropásl nějakou zákonnou lhůtu. Jediní, kdo z tohohle byrokratického marasmu profitují jsou právníci a úředníci. Občan musí neustále nuceně využívat jejich drahé služby, jinak ho systém semele. Senát musí začít pracovat konečně na zjednodušení legislativy. Již léta se zamýšlím nad tím, proč jsou například v povinné výbavě náhradní žárovky do auta, když to na silnici u dnešních vozidel proste nevyměníte. A ejhle, už prý to chtějí konečně zrušit. Tak o tomhle mluvím.

3. Proč kandiduji ve volebním obvodu 26?

Bydlím a pracuji na Žižkově, to je Praha 3. Kandiduji za volební obvod č. 26, který tvoří orientačně Praha 2, Praha 3, Praha 9. Nevím, proč je to takhle složitě definováno, ale asi historicky, nebo se někdo ráno probudil a namaloval si na mapě nějaké linie a rozparceloval to do současné podoby volebního obvodu táhnoucího se od Vltavy, přes Nusle, Vinohrady, Žižkov, Malešice, Hloubětín a Hrdlořezy. Abych se vrátil k otázce o řešení regionálním problémů, tak sice není v kompetenci senátora jakkoliv zasahovat do komunální politiky, ale předci jenom některé věcí se můžou iniciovat a pak sledovat, jak zdárně je řeší úředníci v příslušných institucích.

Zdravotnictví

eHealth

Stát si představuje elektronizaci zdravotnictví nějak divně. Koná nekoncepčně a chaoticky. V podstatě se jen snaží úkolovat poskytovatele zdravotní péče, aby plnili nějaké databáze, ze kterých není žádný užitek, a práci přetěžovaným lékařům neušetří, ale pouze přidává; ať už se jedná o takzvaný elektronický recept, což je termín zavádějící (správně to je EER, elektronická evidence receptů), nebo další navrhovanou nesmyslnou povinnost bez většího užitku, a to vydávat pacientovi na náklady poskytovatele dokumentaci elektronicky (viz poslední návrh z dílny Ministerstva zdravotnictví, který se mnou bohužel právníci nekonzultovali).

V první řadě by měl stát nabídnout ZDARMA elektronické podpisy občanům, v tomto případě zejména lékařům, a to včetně časových razítek garantujících validitu dat. Je trapné, že občanem dotovaná Česká pošta neustále účtuje za tyto podpisy poplatky. Jedná se o službu státu občanům. Stát se snaží tak nějak zefektivnit státní správu elektronizací a ty, kteří se zapojí do projektu, pak následně má „trestat“ poplatky za podpisy?

Spočítal jsem náklady našeho zdravotnického zařízení Kardio‑Vinohradská na elektronické podpisy a časová razítka dle úžasného ceníku státní firmy PostSignum a vyšlo to na 2 000–4 000 Kč měsíčně (za předpokladu, že podepisujeme všechny vydané dokumenty elektronicky). Bez možnosti účtovat tyto náklady pacientovi nemáme zájem!

Navrhnul bych novelu zákona o elektronickém podpisu, která by stanovila povinnost státu poskytovat ZDARMA občanovi elektronický podpis a časová razítka s veškerým servisem kolem. Peněz má stát z našich daní i z daní euroobčanů dostatek. Tím by se odstartoval opravdový český eGovernment. Jinak to nebude fungovat.

28. října 2015 
🙂 Dny otevřených dveří Senátu ČR v rámci oslav vzniku Československa. K rozdělení na Českou a Slovenskou republiku došlo v roce 1992, kdy jsem studoval 5. ročník lékařské fakulty v Praze. Po společném státu zůstala pouze nostalgická vzpomínka.